Ledové sochy na trati
König Ludwig Lauf, 4. - 5. 2. 2012
Poslední roky jsem se zabývala myšlenkou zúčastnit se dálkového běžeckého závodu na lyžích, který je současně i Mistrovstvím světa zdravotníků. S kamarády jsme si počkali na letošní jubilejní 40.ročník. Příprava byla sice pro nedostatek času a sněhu v okolí Nového Jičína krátká, ale intenzivní.
Pár výběhů po "Knížecí" na Pustevny a týdenní lyžařský kurz s dětmi na Bílé zvýšily množství mnou najetých kilometrů na 200. Dobrou přípravou byly i závody na Slovensku - kopcovitá trať "Bílé stopy SNP" značně prověřila naši kondici.
Na závody jsme vyrazili v pátek ráno celkem čtyři. Tři lékaři - můj taťka, kamarád chirurg MUDr. Divald z Popradu , já a jeden "nelékař", sportovní nadšenec Michal. V pátek navečer jsme si již vyzvedávali startovní čísla v Oberramergau a ubytovali se v nedaleké vesnici Altenau společně s další, tentokrát ryze českou čtveřicí. Mrazivé teploty posledních dní nevěštili nic dobrého. Voskování byla alchymie, informace o předpokládané teplotě na startu se hodně lišily.
Večer jsme ještě narychlo doladili předstartovní náladu v jedné sympatické německé hospůdce a energii doplnili těstovinami. Ráno při pohledu na teploměr nám zmrznul i úsměv na tváři, na startu bylo - 21 stupňů a na trati teploměr spadl k - 27! Kdyby se závodilo třeba na Pustevnách , bylo by cesty zpět, ale tak daleko od domova nebylo úniku ... V 9:00 jsme na startu čekali na osvobozující výstřel, který přišel v 9:06 a pak už nám zbývalo jen doufat, že se rtuť teploměru umoudří a půjde nahoru. Nestalo se tak. Navíc stoupání byla krátká a bylo jich málo. Většina tratě vedla po širokých loukách nahoru a dolů, doleva a doprava. Ve srovnání s Bílou stopou celkem nuda. Lyže nejely, sníh byl tupý. Na občerstvovačkách nabízeli pořadatelé kousky čokolády, které neměly šanci se v ústech rozpustit. Plánovala jsem, že nebudu během závodu zastavovat, jen na čaj a tak se i stalo. Namrzly mi brýle a tak jsem jela celý závod bez nich. V cíli jsem téměř neviděla. Úplně vysušená rohovka si vyžádala akutní lékařské ošetření. O necitlivých akrech končetin ani nemluvím ( respektive nepíšu). Každopádně jsem do cíle dojela v čase 3:32. Skončila jsem se na 20. místě mezi ženami, 6. mezi ženami - zdravotníky a 3. v kategorii. Hodně závodníků bylo pro nesplnění celkem přísného limitu diskvalifikováno ( mezi nimi i někteří naši kamarádi), což mi přišlo vzhledem k podmínkám nespravedlivé, i když vím, že na závodech podobného typu se tak postupuje. Po závodě nás čekalo vyhlášení v kruhu zdravotníků, pasta party v hotelu a večer samozřejmě místní hospůdka. V neděli ráno jsme vyrazili na cestu domů - "klasika" nás již nelákala. Při pohledu na teploměr s číslem - 15 st jsme se zaradovali, jak se nám to krásně oteplilo. Příští rok na závody určitě znova, ale pod -20 už nejedu :)))))
S pozdravem Darina Krausová
nahoru